Zatímco do letošního února své peníze do fondu PFFL, který se v tuzemsku zaměřuje na výstavbu domovů pro seniory, vložily asi tři desítky lidí, za poslední dva měsíce se jejich počet zdvojnásobil. „Lidé nyní hledají investičně klidné přístavy s konzervativním výnosem. Více než kdy jindy jsou citliví na podezřelé sliby velkého zhodnocení,“ říká pověřený poradce fondu Martin Fojtík.
Společnost PFFL (Property Fund for Living), která vznikla loni, je fondem kvalifikovaných investorů, což pro klienty znamená minimální investici ve výši milionu korun. Svým zaměřením je na českém trhu jedinečný. Stojí za ním developeři Robert Sekera a Milan Kušta a během deseti let hodlají vlastnit 20 domovů pro seniory s celkovou kapacitou tři tisíce lůžek. Celková výše investice se bude pohybovat kolem tří miliard korun, třetinu zaplatí fond z vlastního kapitálu a peněz od investorů, zbytek bude financovat formou úvěrů od bank. Byznys se stářím totiž bude v příštích letech stále zajímavější.
„V budoucnu bude potřebovat péči v domovech pro seniory čím dál více lidí, jen do čtyř let vzroste počet lidí starších 65 let o čtvrt milionu,“ uvádí Fojtík. „V Česku každý rok poptává místo v domovech pro seniory zhruba 30 tisíc lidí a není jim vyhověno. Jenže stát víc domovů pro seniory nestaví. A když už je buduje, tak způsobem, nad kterým zůstává rozum stát,“ dodává muž, který v minulosti například spoluzakládal společnost Fincentrum Reality.
Aktuálně fond vlastní dva domovy pro seniory – v Holicích na Pardubicku a v Lázních Bohdaneč. První objekt pro 185 seniorů je v provozu, druhou nemovitost firma opravuje. Rekonstrukce by měla být dokončena letos v dubnu. Do budoucna se ale podnik hodlá zaměřit hlavně na stavbu zcela nových domovů pro seniory, které budou přesně vyhovovat jeho představám, jak má být dispozičně vyřešen. „Plány máme vypočítané přesně na centimetry, aby to bylo efektivní jak pro klienty, tak pro personál,“ tvrdí Fojtík.
Firma už koupila pozemky v Karlových Varech a Nymburku, dalších zhruba pět lokalit má vytipovaných. „Ještě než začneme stavět, tak víme, kdo bude provozovatel, a máme ho zavázaného smlouvou. Je to důležité pro banky a také pro nás, protože fond musí doručovat výnosy klientům,“ vysvětluje Fojtík.
Investory bude fond vyplácet z příjmů z nájemného. Minimální výnos by měl být ve výši pěti procent. „V případě, že bychom ho nebyli schopni doručit z výnosů jednotlivých nemovitostí, tak to zakladatelé do těch pěti procent doplatí ze svých vlastních prostředků, respektive z výnosů, které jim z fondu náleží,“ říká Fojtík. „Reálně nám ale výnos vychází mezi 6,2 a 6,5 procenty.“
Aktuálně je ve fondu zhruba 200 milionů korun. Na vklady klientů připadá asi 75 milionů korun, zbytek této částky, konkrétně 125 milionů, představuje hodnota apartmánového komplexu v Plzni, kterou na začátku do majetku fondu vložili oba zakladatelé Sekera s Kuštou. Ten funguje jako garance pro investory.
Fond spolupracuje především se soukromými firmami, které vlastní a zároveň provozují domovy pro seniory. „Ozvala se nám spousta lidí, že chtějí nemovitost prodat, ale zároveň chtějí dál zůstat jako provozovatelé,“ tvrdí Fojtík. Například v domově seniorů v Holicích bude provozovatelem firma Sanatorium Topas. Fond ale jedná o spolupráci také se skupinou Penta, pod níž spadá společnost Penta Hospitals, která v tuzemsku kromě několika nemocnic provozuje také 25 specializovaných domovů Alzheimer Home a je největším soukromým hráčem na domácím trhu.
Proti státním nebo krajským domovům pro seniory jsou ale podle Fojtíka v nevýhodě. Zatímco v soukromém domově klient za lůžko zaplatí kolem 25 tisíc měsíčně, v tom státním je cena zhruba poloviční. „Náklady máme ale všichni stejné, protože personál, energie i nemovitost stojí podobné peníze. Jak je možné, že stát je schopen to provozovat výrazně levněji? Protože nemusí vytvářet ekonomicky rozumný provoz. Když jim to nevyjde, doplatí to z dotací,“ dodává podnikatel. Jako příklad dává sousední Rakousko, kde mají soukromí a státní provozovatelé stejné podmínky.
Fojtík přiznává, že se fond na spolupráci snaží domluvit i s jednotlivými městy či kraji. „Líbí se mi představa, že to ekonomicky rozumně postavíme a kraj si od nás nemovitost pronajme. Dokonce jsme schopni udělat i to, že najdeme provozovatele a pro kraj v domově seniorů vyčleníme část lůžek,“ uvádí.
Spolupráce mezi soukromým fondem a jednotlivými radnicemi ale není úplně snadná. „Stavíme pokoje, které mají 35 metrů čtverečních, takhle má podle nás přesně vypadat dvoulůžkový pokoj. Města nebo kraje staví pokoje, které mají 70 metrů čtverečních, což ale nedává smysl z provozního hlediska,“ říká Fojtík. „Je to moc prostoru na uklízení, vytápění, což je naprosto zbytečné. Prostory potřebujete k tomu, aby se zde senioři věnovali různým činnostem, jako je třeba keramika, cvičení nebo rehabilitace. Potřebujete zahradu, bezbariérové přístupy nebo velké koupelny, ale ne velké pokoje,“ vysvětluje podnikatel.
Zdroj: https://archiv.hn.cz/c7-67059010-12eqql-f9fa2834fa21732
